Kdo ví

2. února 2008 v 22:27
Výpis z výpisu posledního období

Je sobota večer a u mě sedí Ashley...
Miška mi řekla že ať napíšu článek,jelikož pak to sem i já kdo se odtahuje..
A já o tom začala víc přemýšlet..
Začínám žít...myslím to ve spojitosti že bez blogu... bez sad-rainbow a bez toho co bylo.
S myšlenkou že se to všechno stalo, ale že teď je teď jsem se s tím chtěla vyrovnat...
Nechci se vracet k minulosti, ale zapomenou se nedá.
Ačkoliv si na život neustále stěžuju, život není jen od rána do večera sedět na internetu a psát na blog jak to vzdávám.
To pak totiž nemá ani cenu vubec si blog zakládat a rovnou se užírat v reálným životě.
Je teď dost složitý období a já se snažím si začít zvykat žít sama se sebou... Se svým já, který se učím poznávat, s lidma kolem mě, kteří jsou tak moc různorodí...
Koukám denně na stránky lidí co mi umožnily poznat dušičky ostatních...a je to tak moc stejný...
v tom že nic není jako dřív...
Skoro nikdo nezůstal tam kde byl... všichni začínají jinde, pod jinou identitou, začínají znova a ten kdo se nepřestěhoval jinam, přestal více méně uplně.
Všichni potřebují změnu...
Ale já nikdy nezapomínám a strašně mě to Miško mrzelo, když si mi napsala :
,,Tak se k němu ale zády neotáčej, pač ted to trochu děláš beruško... nepíšeš do něj.. a on tě vytáhl z toho nejtěžšího... to není fer..´´
Já nechci...neotáčím se....ale....jak sem řekla...Blog nás všechny změnil...
Tím vubec nechci napsat že končím.... že to a tamto... jen sem písemně chtěla konstatovat proč se tu nic dlouhou dobu nic neobjevilo a jak to vidím já.
Přesto můžu říct že se v celku cejtím dobře... Ono totiž ani nic jinýho mi nezbývá než to říct...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ashley Ashley | 3. února 2008 v 15:39 | Reagovat

Never forget that feeling...

Bolg nikdy nebyl závazek, Jen nás tížil. Alespoň mě. Beru ho jako... jako kus velké sítě.

2 Maybe Maybe | Web | 3. února 2008 v 20:25 | Reagovat

já u něj každý den nesedím, nepíšujak moc je život nespravedlivej, a stejně nepřestávám psát...

Katuš píšeš, co ti blog všechno změnil... ael to je třeba i škola.. změnil ti to, že se musíš někam připravovat, musíš myslet i na jiný ne jen na sebe.. tohle byl část života, kterej tě změnil a mění pořád.. a blog? Každá událost tě změní stejně jako blog.. víš pllno lidí říká, že blog nás změnil natolik, že to pak nejsem my.. ale já s tím nesouhlasím.. tady píšeme věci, který bysme nikdy nikomu neřekli, tady je to místo, kde sem poznala tebe, Lenushku, Pájinku, eMss a spoustu dalších.. taky je to, čemu sem dřív říkala: svět jinde!

A změnil mě jo.. asi máš pravdu... a taky si nedokážu bez něj život představit.. nedokážu každej den nenajet na nějakou z vašich stránek.. ale to není tím slovem BLOG ale tím, že jste to vy... vy to berete jako stránka která vám neumožní myslet v reálným světě... ale to je místo, kde můžeš snít a nikdo ti to neveme... já nevím.. já beru blog jako vás.. lidi.. tebe, eMss, Páji, Lenushku.. lidi co mám ráda a nedokážu si život bez nich představit, to znamemá bez blogu.. blog jste vy.. ne nějaká negativní stránka, která nám bere to co máme!

3 Maybe Maybe | Web | 3. února 2008 v 20:26 | Reagovat

sem ráda, že jsi napsala

4 Vysoč Vysoč | 3. února 2008 v 20:32 | Reagovat

ahoj Katuško...nevim jestli to chápu uplne správně, ale nejspíš sis uvědomila něco moc důležitýho. Důležitýho pro další tvůj život (kterej bude doufám co nejjednodušší - bez zbytečných překážek a nástrach).

Snad to nejzní jako nějaká rozlučka. Buď prostě sama sebou. Jsi naprosto svobodná a štastnou se staň tak, jak si to sama budeš přát...

5 AnGell AnGell | 4. února 2008 v 0:21 | Reagovat

Nevím, pokud jsem to správně pochopila? Tvůj život začíná nabírat nové obrátky? Nebo něco jako, že začínáš znovu žít? Pokud ano, tak jsme se v poslední době zamyslely na stejnou věc. A to, čím jsem?

Víš, jak jsme se bavily o té pohádce. Já jsem si z té pohádky vzala tolik, že když se mi chce tědka brečet, pomalu to nedokážu, protože mám v sobě hrdost, která mi to nedovolí. A nebo to, že bach dokázala být konečně silná? Taková jakou mě znají Ti, co mě ve skutečnosti neznají?

Mám z tebe radost, doufám, že začínáš žít úplně pořádně na plno, každým dnem, každou hodinou a každou vteřinou. Doufám, že Tě toje srdíčko táhne do světa plného štěstí.

Když se zamyslím nad tím, co mám psát na blog, většinou mě napadnou ty největší kraviny, ale na druhou stranu - Ty největší kraviny se nejlépe čtou, protože nikdo ve skutečnosti neví, co tím chtěl autor říct...

Jsi úžasná osobnost a já tě budu obdivovat, už jenom proto, že jsi dobrý, hodný, milý, laskavý, naprosto úžasný (mohla bych jmenovat do aleluja) člověk. Máš srdce na správném místě a to je velmi důležité.

Odskakuju od jednoho tématu k druhému - Omlouvám se!

Jen Ti chci říct, že tě mám velmi ráda a že máš právo na to být šťastná a být tím, kým ve skutečnosti by sis nejvíce přála být.

GL ve tvém životě... Přeje AnGell Namikaze ♥ Kawaii ♥

6 katuš katuš | 4. února 2008 v 17:32 | Reagovat

Maybe: vubec, absolutně vůbec nikdy jsem neřekla že to beru jako stránku která i mě neumožnuje myslet v realnym světě,Maybe...víš to moc dobře...tohle bych nemohla si ani pomyslet,jelikož bez ohledu na celej tenhle netovej svět, já jsem jaká jsem a to mi začalo mnohem dřív než sem si blog založila.... tudíž realnej svět já beru jako naprosto nesrovnatelnou část s životem "druhým" .Pouze sem timhle článkem chtěla docílit toho abych si díky tomu co píšu i já sama uvědomila, že nelze bejt závislá jen na netu jako takovym a začít si řešit strasti právě v tom reálu...

snad to chápeš...

vysoč: ani nevíš co po mě tvoje slova znamenaj - "nejspíš sis uvědomila něco moc důležitýho..." je to tak... takhle se to dá zahrnout... ale já loučení ráda nemám.... proto ani tady se neloučím...

Lucinko, ach jo...co...co ti mám napsat?co ti na takovej krásnej komentář mam napsat?potěšil mě...ani si nedovedeš představit jak moc.

jseš moc chytrá holka a víš, že právě z těch pohádek a kreslenejch postaviček se alespon z části do toho světa štěstí podaří jít všem.Jen si to ten člověk musí najít a uvědomit.

A já sem za tvoje slova vděčná.

Děkuju :)

7 jakub jakub | E-mail | 4. února 2008 v 20:27 | Reagovat

ahojky katuš jsi fajn holka prostě taková už se nikde nenajde ten čas ale rychle utíka ale myšleme do předu to budou jeste zažitky ( ale ta minulos to dětství ....) to se zapomenout neda odpověz mi pls ( je jedno co napises jsi slunicko mě od tebe potěší uplne vsechno zatim papa)

8 katuš katuš | 4. února 2008 v 20:58 | Reagovat

jakub:děkuju za pochvalu přesto kdybys mě znal, tak rychle změníš názor...

každopádně ano...minulost se zapomenout nedá...

9 blaženka blaženka | 4. února 2008 v 21:50 | Reagovat

Víš Katuško, plně s tebou souhlasím...

Je to jen můj názor...Blog nám jen pomáhal utápět se v něčem, co nás táhlo dolů...Každý si hraje na to, jak moc mu to pomáhá a jak má lidi okolo sebe, tady na netu, rád...Přitom to tak vůbec není, je to jen jedna velká fikce...Víš jak to myslím? Nikdy mi to nepomohlo, psát deprimující články na blog...a pak číst komentáře, který vlastně ani nepovzbudily...jen tě utvrdili v tom, že život je těžkej...A to jsem, například já, vůbec nepotřebovala...Kdybych se neuchýlila k blogu, tak...

Ale ano, je to minulost a já za ní zavírám velké dveře, doufám, že to tak uděláš i ty...

...a jediné, co minulosti zbyde, budeme - MY dvě...spiderwomenky u ohně...:) Mám Tě ráda...

10 Trauma Trauma | Web | 5. února 2008 v 20:28 | Reagovat

myslim že máš v mnoha věcech pravdu, věci se mění sice se mě tohle tak něak netýká a jsem bokem toho všeho ale i tak...všichni se mění...na své cestě životem je ted každý jinde než před tim, měníme se, blogy nám už nevyhovují, musíme jít dál, na nové blogy, z těch starých jsme už vyrostli...prostě hodně vody uplynulo a my musíme jít dál at chceme nebo ne...a tenhle článek vypadá že jdeš dál, a že máš chut jít dál, a to je dobře :) ...svět internetu je vubec takovej zvláštní protože zatim co v realnem životě musime překonávat zábrany a mindráky kterých je hodně abych se dostali jeden k druhému, tak tady na netu je to jednodušší...každý si na svůj blog napíše co chce, vzhled blogu není dán přírodou jako částěčně u lidí ale kompletně jej vytváříme sami, v našich článkách můžeme zatajit věci které nám v našem životě nepřicházejí vhod, a naopak tu můžeme projevit pocity za které bychom byli možná odsuzováni a otevírat dvěře do našich duší které by jinak zůstaly zavřeny...ale nemá to smysl psát protože   ty to jistě víš...bohužel tento krasný blogový svět nám nemůže nahradit skutečný svět a ty si ted jak píšeš zvykáš na ten život realnej na ten bez blogu který je sice težší ale barvitější...přeju ti hodně štěstí...vždy zde ale bude ten blogovej svět do kterýho se můžeš nachvilku uchýlit...ale vzdyt víš, a nevim proč to tu všechno říkám protože vím že víš...prostě sem ti jen chtěla pořát hodně štěstí akorát sem to zad tak krutě a zbytečně protáhla no...

11 Zuzka Zuzka | Web | 6. února 2008 v 21:04 | Reagovat

Máš v mnohém, neli ve všem pravdu... Hodně štěstí do života Katuško. I bez blogu...

12 jakub jakub | E-mail | 7. února 2008 v 17:27 | Reagovat

Víš katuško ja mam ted období ( bez stydení) hrozného pláče a je to hrozny ta samota ten cas a je to ukrutny aacchh joojojojo

13 jakub jakub | E-mail | 7. února 2008 v 17:36 | Reagovat

SEDIM U PC JE PUL ŠESTY A KOUKAM SE NA TUŽKU KTEROU SE MEL UZ V 1. TŘÍDĚ POOOMOOOCO JA CHCI PRYYYYYYYYČ AAACHH JOO POOOOOOOOOMMMMMMOOOOOOOOOCCCCC

14 katuš katuš | 7. února 2008 v 18:31 | Reagovat

blaženka. ach andílku... něco sem ti už k tomu napsala ale ještě i veřejně napíšu znovu- mockrát děkuju... tyhle slova pro mě moc znamenaj :)

Trauma: no ty bláho.... Traumiště moje... x) ani nevíš jakou mam radost...vystihla si to kompletně i za mě a myslim že slova jsou zbytečná...

děkuju...moc děkuju :)

seš strašně velká osobnost a sem za tebe vděčná!

Zuzka: i tobě vyjádřim strašně moc veliký díky, jelikož seš chytrá holčina a toho si vážim :)

15 eMss eMss | Web | 9. února 2008 v 0:29 | Reagovat

nemůžeme navždy zůstat uvěznění v tomhle blogovém světě...

ale máš pravdu katuško, bylo úžasné poznat všechny tyhle dušičky těch nezaměnitelnejch lidiček...

já jsem za to ráda, ale nejde zůstávat navždy na jednom místě... čas běží, život utíká... a my? musíme jít dál...

nezapomenout, ale pokračovat...

katuško, ja jsem hrozně ráda, že tenhle blog mi do cesty přinesl takovou osbůku jako jsi ty, mam tě hrozně moc rada zlatíčko, drž se a usmívej se sluníčko naše... :*

16 katuš katuš | 9. února 2008 v 13:07 | Reagovat

eMss: strašně mi mrzí že to působí dojmem jako rozloučení i tady...přesto....já...tobě ze srdce moc děkuju, protože ty si strašně hdnej človíček a já si tě vážim a věř že nezapomenu, ale budu pokračovat...

děkuju.a moc :)

17 eMss eMss | Web | 11. února 2008 v 21:44 | Reagovat

já si tě taky moc vážím katuško, ty jsi jeden s těch všech lidiček tady co mi k srdíčku přirostl asi úplně nejvíc...

mám tě ráda sluníčko :*

a neděkuj, to já děkuju tobě...

18 Aranel de Rawen Aranel de Rawen | Web | 12. února 2008 v 15:07 | Reagovat

Kdoví jestli...

Víš...můj názor přeci znáš...

Tady jsou všechna slova zbytečná...

19 katuš katuš | 12. února 2008 v 17:55 | Reagovat

Aranel de Rawen:kdyby to jen tak šlo....ale někdy jakási brána nebo spíš stěna zabraňuje udělat ten krok... možná dopředu a možná dozadu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.