Nemyslela sem si...

7. listopadu 2007 v 16:50
Nemyslela sem si,když sem psala před měsícem ten článek jak budu končit že ještě napíšu tolik článků...A nejspíš musim i dneska napsat....jelikož vážně už nevím kam jít...
Za poslední měsíc a půl mám tak moc pocitů,co se asi nedaj všechny popsat...
Stalo se tolik novýho a já opět začínam mít ten odpornej pocit kterej tak nemam ráda...ta prázdnota..nebo takový ticho jakoby kolem mě...
procházím se...venku tma a déšť....bláto....spadaný listí....všechno zničený od něho...je tam bídně a nevyjadřuje to žádnej veselej pocit...a ani mě se tolik nechce smát...
když i lidi co znám teprve krátce se mi ptaj co mi je že se tolik nesměju....to už asi vážně překvapuje i mě samotnou...

Mám stavy kdy bych zavřela dveře,zalezla někam do rohu a tam byla skrčená a brečela.ale jsem přece už jiná než sem bejvala...a tohle nechci..jenže...něco...netušim co...ale mam pocit že mi táhne dolů..
dneska sme s kamarádkou poslouchaly mp3...řikam at pustí nákej ploužák....že na nic rychlýho nemam náladu...a stejně to skončilo u písničky s textem,kde jedný holce zabijou kluka....přejede ho auto....
žádný šmoulové...žádný maličkosti ze kterejch mam druhý Vánoce...já....mam chut křičet...mam chut mlčet..mam chut brečet....mam chut nebrečet...mam chut něco říct....mam chut radši držet hubu...
od tý doby co se to ,,stalo´´ s B....nevim co si myslet...nevim komu věřit...ale přepisuju to do reálu že nevim komu tady věřit...protože mám pocit,že lidi který sem považovala za někoho jsou ve skutečnosti uplně jiný...a nebo se změnili?a nebo sem se změnila já?
nevím...
já už vážně asi nic nevim.
snažila sem se vyjádřit tyhlecty všechny blbosti 2 lidem,ale měla sem z toho dojem že akorát z toho pak byly smutný...
mojí vinou...
všechno se mi zdá že kazim...a to je to špatný co bych si přece pro život neměla myslet...je to tak?
přemejšlim zase už nad blbostma,místo abych si svéhlavě lámala nad všim hlavu..
ale nejde to...
kruci...co se to děje...všude....
mám pocit....že....zase sedím pod skříní a všechny knížky z polic na mě padaj....obrazně řečeno....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trauma Trauma | Web | 7. listopadu 2007 v 17:45 | Reagovat

mno..co říct? snad jen... stává se...ale k čemu to pomůže? k ničemu ale stejně sem to řekla protože na světě se děje příšerně moc věcí které nejsou vůbec zapotřebí...já ani ty nemáme zapotřebí se trápit ale stejně se trápíme...nevím co se stalo...nevím kvůli čemu jsi smutná ale ten pocit prázdnoty znám...nejraději bych se proměnila v malinkýho pavoučka a utekla škvírou v podlaze...ale nejde to

2 >Lucinka< >Lucinka< | 7. listopadu 2007 v 18:19 | Reagovat

Ahojky Katuš....víš,ty mě asi určitě vůbec neznáš,ale hodně sem jsem poslední dobou chodila. Ještě když tu bylo plno článků,plno zajímavých věcí,zážitky z Mallorky kde jsem letos byla i já...prožívala jsem to s tebou,i když tě osobně neznám,i když nevím,jaká doopravdy jsi! Hrozně moc věcí jsem si uvědomila,hrozně moc věcí o životě,jen díky tomu co jsi psala! Hrozně moc věcí máme společných,hrozně moc pocitů a nálad zažívám taky! Možná se ptáš kdo jsem a co chci,ale chci ti jen říct...že i když teď prožíváš něco fákt smutného,něco co bolí a něco na co nejde a nepůjde jen tak zapomenout...já před rokem zažila úplně to stejné! Myslím,že jsem to všechno pochopila správně s B…….promiň! Možná tě někteří lidé nechápou,ale věř mi,že v životě se najde někdo,kdo tě bude chtít chápat a kdo tě opravdu pochopí! Je to těžké,výkřiky do prázdna,výkřiky někam,kde to nikdo nechce slyšet,výkřiky někam…kde se ještě dlouho ozývá hlasitá ozvěna,někam kde se neozve nikdo jiný jen znova tvůj hlas a znova stejná bolest! Doufám,že si mě teď aspoň trošku pochopila!

Katuš,pamatuj si,že i ta nejhorší minuta v tvém životě má jen 60sekund…a ten zbytek se musí už jen nějak přežívat!

Doufám,že jsem se tím nějak nezranila,ale taky doufám,že jsi mě dokázala aspoň kapku pochopit,co tím vším myslím!

Podle všech článků co jsem si prozatím četla,jsem usoudila,že jsi fákt super holka která si nezaslouží jen neštěstí ale taky opravdové štěstí,darované od člověka,který se nebude bát se s ním s tebou podělit!

Je to těžké říct,ale netrap se!

Jestli chceš,odepiš,jestli ne,pochopím to!

Lucinka<

3 Maybe Maybe | Web | 7. listopadu 2007 v 19:13 | Reagovat

Beruško, víš když sem četla tenhle článek, tak sem vlastně ani nevěděla, co napsat za komentář a vlastně popravdě to nevím ani teď..ale věděla sem, že napsat musím i kdybych musela teď zrovna odejít z PC, neodešla bych bez toho aniž bych ti sem něco málo napsala.. To co sem napsaly holčiny, tak to kloubouk dolů, všechno tam moc pravdivý a plný pocitu, beznaděje, který prožívaj s tebou ale snaží ti být na blízku, nenechat tě v tom samotnou...vidíš jaký to je? Máš sice pocit, že si sama, že bys nejraději něco hloupýho udělala ale prostě něco udělala..klidně zababěle utekla nebo sedla do koutu a plakala... ale přesto všechno koukej koho tady máš? vidíš to? Trauma, Lenushka, Lucinka, eMss a plno plno dalších tě tu nenechaj samotnou.. budou tu s tebou..vím, že to není lehký, nevystačit si s tím málem co můžeš vědět o B.. ale takovej je život..někdy ti toho dá příliš moc a ty se vznášíš, jindy ti zase podkopne jen jednu nohu abys věděla jaký to je klopýtnout a občas se i stane, že ti podkone nohy obě aby se ti mohl smát, když padáš dolů.. Všechno tohle, co jsi tu napsala v tomhle článku sme každá zažívala taky.. každá znás klopýtla, každá z nás spadla ale každá taky plakala víš? Ale pak svitlo jedno úžasný sluníčko, který nám dává pokaždé tak strašně moc a to jsi ty! Díky tobě sem poznala jaký to je se zasmát i když zrovna moc nechceš, díky tobě sem poznala jak psát článek, ty jsi tu vždycky byla katuš..ty jediná si to nevzdala..tak se koukej sebrat a nevzdávat se...nikdy si se nevzdala, tak proč do toho ted po tak dlouhý době zase jít? Katuš? Teď jsme tu my pro tebe...TEď je to naopak... a my tě v tom nenecháme slibuju.. všechno bude zase fajn..uvidíš, zase si budeš pouštět šmouly, zase ti lenushka bude psát pozvednout koutky nahoru, zase všem budeš pomáhat a dávat jim úsměv...slibuju ti to.. a ty víš, že to dodržím.. mám tě ráda poklade.. PS: já taky pláču..:(

4 >Lucinka< >Lucinka< | 7. listopadu 2007 v 19:25 | Reagovat

Katuško,píšu další komentík....jo,neznáš mě,jsem od tebe strašně daleko,ale podle toho co píšeš mi to připadá že jsi strašně blízko....blízko mému srdci! Nevzdávej se,bojuj...bolí to,bolet to bude,ale vždycky tam to místo má....neboj,neopustila tě,je tu stále s tebou...i když jí nevidíš!Já sem byla taky tak na dně,ale pak jsem su uvědomila,že mi vždycky říkala že když tu nebude tak že nesmím plakat a že na ní musím myslet jen z úsměvem na rtech,né z pláčem v očích! Je to hrozně těžké,fákt vím co prožíváš....ale čas navrátit nejde,i kdyby jsme sebevíc chtěly!Pláčeme všichni a pláčeme pořád! Bobku,drž se a doufej,že jednou zase vysvitne sluníčko,a zase se budeš moc smát se šmoulama!

a naprosto souhlasím s Maybe a Traumou! Když si budeš chtít popovídat,napiš mi na icq....vždyť ho máš! Drž se,vím že jsi silná!

5 katuš katuš | 8. listopadu 2007 v 16:38 | Reagovat

Trauma:je to tak...pavouček.....utéct škvírou...ale nejde to...a to je na tom to nejsmutnější...i když..možná právě nejlepší?že nám to v tom brání?děkuju moc...že tu pořád jsi...že si tohle napsala....seš chytrá holka,ale o to víc i mě mrzí že tyhle pocity znáš.ale ono dobře bude...já vim....jen....ano...nevzdávat se...hnusný to slovo.... :)

Maybe:ty plakat nebudeš....to ne...ty ne...já sem si ten tvuj koemntář četla už včera,ale dojalo mě to natolik,že sem neměla sílu najít ty správný slova jak ti poděkovat...čekala sem na dnešek a víš co?ty slova pořád nepřišly....ale...snad ti mužu alespon říct,že si tě strašně moc vážim a za ty překrásný slova strašně,strašně moc děkuju,protože mi zahřáli u srdíčka.mam tě ráda ;)

Lucinka< :já....především ti děkuju že tu jsi...žes měla snahu tohle vubec přelouskat a pak ti děkuju za ty slova....nebo spíš....krásný dokonalý slova podpory který mi vyrazily dech....icq už mam,až se sejdeme tam,budu strašně ráda,protože si mi staršně moc  pomohla ačkoli se ti to nemusí zdát....děkuju :)

6 >Lucinka< >Lucinka< | 8. listopadu 2007 v 18:27 | Reagovat

Ráda pomáhám a zvláště lidem,který to potřebujou a kterým rozumím! Určitě někdy napíšu,nebo se ozvy ty! Budu ráda! A vždycky ráda poradím a pomůžu! Tak papa a drž se!

Lucinka<

7 Ashley Ashley | 8. listopadu 2007 v 19:25 | Reagovat

Katuško, neplakej, prosím, neplakej...

Vzpomeň si na 24. 11. :)

8 eMss eMss | E-mail | Web | 9. listopadu 2007 v 22:58 | Reagovat

Maybe má pravdu katuško...

NIKDY NIKDY NIKDY bych tě tu nenechala samotnou... stejně tak jako všichni tihle skvělý lidičky co ti tu píší komentíky...

my všichni tě máme moc rádi... pamatuj si to...

katuško, já se pokusím zase zajít na icq a snad tě tam někdy zastihnu...

moc ráda bych si s tebou zase po dlouhatáncký době popovídala...

mám tě stráááááááášně moc moc moc ráda...

drž se beruško moje... :*

9 >Lucinka< >Lucinka< | 10. listopadu 2007 v 18:22 | Reagovat

Přesně...my tě v tom nenecháme Katuško! Musíš být silná,my to víme že jsi silná! Moc pro nás všechny znamenáš,a my tě v tom prostě nenacháme!Máme tě moc rádi,pamatuj si to! Na ajsku někdy pokecáme,ju? Jen tam musíš být!

Drž se,bobku :*

10 Angel Angel | Web | 10. listopadu 2007 v 23:17 | Reagovat

Tak...konečně jsem se i já odhodlala napsat koment.

Článek jsem četla už včera, lae tolik mě dojal, tolik mě rozrušil, že jsem prostě nevěděla, co napsat. A popravdě řečeno, nevím ani teď...

Říká se, že když nevíš, co psát, máš nechat psát srdce a ono všechno napíše za Tebe...fajn..

Kačko, víš, i já si teď poslední dobou připadám, jako bych seděla před rozjetým vlakem a nemohla se hnout z místa a ten vlak se přibližoval a já pořád seděla a nenašel se nikdo, kdo by mě vzal za ruku a od toho vlaku odtáhl...ale nebudu tu kecat o sobě, přeci ti nepomůžu tím, že se celý komentář budu litovat...

Vidíš, kolik lidí tu máš...kolika lidem na Tobě záleží..Vždyť ty si tady pro všechny takový sluníčko, který i když má samo problémy, tak vysvitne a svítí...jsi takovej andílek, kterej dává pozor na všechny, co má rád...

A ten andílek si zaslouží daleko lepší svět, lepší život, lepší lidi okolo sebe...

A jak tady píšou holky, zvládneme to...a rozhodně Tě v tom nenecháme...

Zlato, drž se...jsme tu s tebou...:*

11 Zuzka Zuzka | Web | 11. listopadu 2007 v 13:43 | Reagovat

Těžko někam utýct, před těmito pocity to nejde. Přeju Ti,a by jsi to zvládla, věřím, že bude líp!

12 Blackie Blackie | 14. listopadu 2007 v 17:32 | Reagovat

Katuško... :( Je toho, moc těch pocitů a nálad, a všechno je nový, i když už to dávno známe...

Vždycky se najde někdo kdo zklame - ale tím víc si pak člověk vváží těch, kteří jsou s ním i když se nesměje... Drž se Katuš:-* :-*

13 will will | E-mail | Web | 15. listopadu 2007 v 18:30 | Reagovat

katy...nepadej zase. bud taková jaká jsi, ale směj se. je to blbý období, jka počasí tak blbá nálada..všechno se to spojí a skončí to špatně..jen proti tomu bojuj...vím že to zvládneš. vždyt to přece nic není:-D aspon nemusíš pitvat žížalu:-D ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.