Jak se osvobodit od deprese

21. června 2007 v 10:51
Deprese není - přestože byste možná byli rádi, kdyby tomu tak bylo - jakási přírodní síla, která na vás padne zvenčí, odněkud shůry. Depresi (doslova stlačení) si způsobujete sami - samozřejmě nevědomky. Jakmile si to ale uvědomíte, je to jen ve vašich rukou. Bud můžete pokračovat ve "stlačování", anebo toho nechat. Pokud se rozhodnete s tím přestat, a to včas, protože stejně jako u pomačkaného polštáře i vám bude chvíli trvat, než si znovu postupně "načechráte peří", deprese zmizí a vám nezbude, než si pro svůj popis najít jiná slova, protože výraz "mám depku" už nebudete moct použít.

Říká se, že v játrech přebývá naše vnitřní přirozenost, divoch, který kdysi naplno křičel, že chce mámin prs, a nedělal si starosti s rušením sousedů, který běžel lesem a samou radostí nad novým dnem řval (jako na lesy!), v nejmenším nedbaje na nějaká společenská faux pas. Takhle se choval předtím, než společenská pravidla zasáhla do ničím neomezených reakcí lidského chování. I vy byste jednali stejně, kdybyste se ovšem nebáli, že narazíte.

Vaše divokost musí být přirozeně (či spíš nepřirozeně) pod kontrolou, pokud chcete na relativně malém obyvatelném povrchu planety úspěšně žít se šesti miliardami jiných lidí. Jenže mít ji pod kontrolou ještě neznamená ji stlačovat. Mít ji pod kontrolou znamená uchovávat ji tak, abyste ji mohli podle libosti použít neboli usměrnit způsoby, které budou ku prospěchu vám i všem lidem kolem - nebo jim přinejmenším nebudou vadit ani ubližovat. K takovým způsobům patří cvičení, práce a společenská interakce.

Cokoli je spojeno s vaším tělem, myslí, energií a silou vůle stimuluje čchi jater a pomáhá obnovit přirozený pocit vzrušení (z toho, co právě děláte).

Spolu s nárůstem vašeho sebevědomí ze schopnosti propojit tělo a mysl a s obnoveným prouděním jaterní čchi začněte experimentovat s riskováním v zaměstnání. Riziko činí vaše vztahy s lidmi, s nimiž jste v každodenním kontaktu, intenzivnějšími, neboť (stále častěji) odkládáte masku a vaše komunikace je přirozená, nikoli v rámci role (pracujícího člověka). Chvalte své kolegy, ptejte se jich, jak žijí, svěřte se jim, čím právě procházíte vy sami (aniž byste to brali jako záminku k předvedení své sebelítosti), a buďte připraveni (stále častěji) vyslechnout také ostatní.
" Nyní jsem si vědom, že jsem to já sám, kdo mě deprimuje, neboť v sobě potlačuju přirozenou hravost. Je naprosto v pořádku, abych v tom pokračoval tak dlouho, dokud to budu shledávat zábavným, přínosným a ve všech směrech obohacujícím. Já sám se také mohu svobodně rozhodnout, že jednou nechám svou hravou mysl hrát si způsobem, který jí bude vyhovovat. Tímto ruším svou povinnost zaobírat se pochmurnými náladami, sebeobviňováním, nenávistí vůči sobě samému, sebelítostí a jinými projevy deprese. Právě ted´ se osvobozuju, odcházím a jdu si hrát."
www.doktorka.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.